Autonomie žáka

Současná teorie výuky cizích jazyků klade důraz na pochopení autonomie žáka, učitele a procesu výuky na různých typech škol. Podle názoru Tandlichové je však nutné na uplatňování autonomie žáků určitým způsobem dohlédnout. Z tohoto důvodu potřebují žáci a studenti citlivého, vnímavého učitele, který bude současně poradcem, usměrňovatelem a facilitátorem, který žáky naučí v malých krocích uplatňovat strategie autonomního učení a jednání (Tandlichová, 2010, s. 165-167; viz podkapitola 2.4).  S rozvíjením autonomie žáků souvisí i důraz na využívání výše uvedených aktivizačních metod ve výuce, které se od těch „klasických“ odlišují mj. v tom, jaké otázky během výuky učitel žákům klade. Odborná literatura rozlišuje reproduktivní otázky (display questions) od otázek referenčních (referential questions) (Gondová, 2009, s. 162-163); reprodukční otázky vyžadují pouze reprodukci známých faktů, skutečností či názorů, kdežto otázky referenční v sobě implicitně obsahují informační mezeru, proto se z hlediska komunikace považují za skutečné otázky (Klečková, 2012, s. 162-163).  Pro využití CLIL považujeme za vhodnější využívat druhý typ otázek, podporující divergentní myšlení;  jednou ze složek divergentního myšlení je fluence, tj. schopnost produkovat co nejvíce nápadů, představ, způsobů řešení apod.(Maňák, 1998, 75). V jazykové rovině pojem fluence označuje plynulost verbálního vyjadřování a schopnost generování slov (Štorková, 2004, 187).